Karol Strmeň – krištáľ na zabudnutom ostrove

Jakmile jsem se začetl do rukopisu mladého východoslovenského pedagoga Matúše Marcinčina, okamžitě jsem věděl, že Karol Strmeň svého biografa a vykladače našel. Mottem posuzované knihy mohlo by být – a právě nyní, teď a tady ve střední Evropě – pětiverší stárnoucího básníka:

Taký je básnik v politike sily, jak jahňa, ktoré s vlkmi hovorí.

Najradšej hy ho umlčali, zbili: bez hraníc svietia jeho obzory.

A pravda je vždy pravda, moji milí.

S obrovským vcítěním je zde podán literárně i teoreticky promyšleně koncipovaný celistvý obraz dialektiky dramatického života onoho niterného, myslitelského, přitom spontánně kreativního básnického zjevu Karola Strmeňa a jeho úctyhodného díla. Strmeň byl nej vyspělejším a umělecky nejerudovanějším i nejpronikavějším představitelem slovenského poválečného katolického exilu. Všecky aspekty autor monografie podal brilantně, objektivně, přesně, nadto s výjimečnou bravurou slovesnou. Kniha o krystalu na zapomenutém ostrově je velkou knihou o básníkovi s rysy geniality. Strmené objevuje v jeho všestrannosti a složitosti, nás, kdo jsme básníka ctili již dřív, utvrzuje v přesvědčení o jeho výjimečnosti. Současně přibližuje i lidské, intimní tahy na jeho portrétu, stejně klasické jako jeho dílo, a otevírá zároveň prostor pro další výzkum dějin slovenského verše. Kéž by v Česku vyšla podobně koncepční a skvěle zvládnutá biografická monografie o některém z velkých českých básníků! Na Slovensku vědí, kde hledat těžce vydobývanou strmeňovskou PRAVDU.

Martin Kučera

Po univerzitnej téze Kornela Piačka obhájenej v Montreale v roku 1954 ide o prvú fundovanú monografiu o životných osudoch a literárnom diele Karola Strmeňa, ktoré vzniklo v exile. Autor vracia do slovenskej literatúry špičkového slovenského básnika, ktorý s Jozefom Cígerom-Hronským, Rudolfom Dilongom, Jánom L. Doránskym, Petrom Klasom, Stanislavom Mečiarom, Jozefom A. Mikušom, Štefanom Náhalkom, Jánom Okáľom, Mikulášom Šprincom, Eugenom Vesninom, Františkom Vnukom, Gorazdom Zvonickým a Andrejom Žarnovom v dobrovoľnom vyhnanstve položil základy slobodnej slovenskej kultúry.

Jozef M. Rydlo

Vďaka osobe Matúša Marcinčina sa po trojzväzkovom výbere z pôvodného básnického diela Karola Strmeňa našiel aj erudovaný vykladač tejto poézie, čím významne približuje básnikovo dielo slovenskej kultúrnej a literárnej obci. Strmeňova jedinečná znalosť svetovej poézie zrkadlená v jeho vlastnej poézii vyžaduje nemalú kompetenciu, ktorou však Marcinčin disponuje. Jeho náklonnosť k dráme ako literárnemu druhu sa vhodne premietla do štruktúry tejto jeho literárnohistorickej práce.

Peter Tollarovič